Její účinky jsou děsivé. Kalí sousedské vztahy, narušuje fermentační procesy v Penicilínce, takže ta občas páchne jako mrtvé nemluvně, kterákoliv volební koalice se nejpozději do poloviny volebního období rozhádá a budování kanalizace odloží na období příští. Prudce zvyšuje porodnost, takže školky vznikají i v kontejnerech a předválečná škola je nacpaná jako autobus ve špičce. A nevydrží tu ani žádný katolický farář. Buď se včas odstěhuje do Libčic, kde smrdí jen šroubárna, nebo povýší na biskupa[1].
Už odpradávna zdejší obyvatelé se zónou bojují. Kdysi ji zaváželi odpadky, nyní v ní budují poldr, aby voda z okolních kukuřičných lánů a neodvodněných vybetonovaných parcel z nové výstavby zónou nestekla a nevytopila starousedlíky v Potokách. Zakládají občanská sdružení pro pozdvižení ducha a pořádají několikrát za rok antipatogenní rituály, jako již proslavený Masopust či zámecké radovánky. O hudebních produkcích nemluvě.
Většina starousedlíků má lepší, generacemi ověřený recept. Chová domácí zvěř. Neboť ta, jak známo, si nikdy na geopatogenní zónu nelehne. Nebo jí odstíní. Takže stačí spát se psem, kočkou nebo se slepicemi a člověk je v bezpečí.
Jedna obří patogenní zóna prý prochází také pod Sněmovní. Co kdyby si každý poslanec z náhrad ušetřil na slepici?
[1] Že jsou ženy proti patogenním zónám odolnější, dokazuje to, že naopak paní českohusitská farářka se ani po 30 letech biskupkou dosud nestala.
Od 1/6/2012 vychází každý týden v pátek nová kapitola pohádky pro zlobivé děti Kocour, pes a sirotek. Trailer na tuto hodně dobrodružnou pohádku najdete zde.