O politické orientaci psa a Kocoura

Jak už vnímavý čtenář příhod Abara a Kocoura tuší, durrellovské příběhy o zvířátkách zde jsou vyprávěny s cílem zlákat na blog výhradně inteligentní a citlivé čtenáře. Pro osvětlení povah hlavních aktérů a jejich soužití však nutno uvésti i jejich politickou taxonomii.

Dívají se stejným směrem, ale pohledy mají radikálně odlišné.

Pes i kocour čtou s dědečkem pravidelně noviny včetně Světa motorů. Se mnou internetové zpravodajství. Večer sledují zprávy a hlasitě je komentují. Někdy je události a hlavně komentáře rozčílí natolik, že vyžadují okamžitou procházku mimo dosah médií. Po vyběhání teleadrenalinu pak aktuální dění komentují. Málokdy se shodnou.

Není divu. Kocour je ultralevičák. Extrémní anarchista. Bohém a zároveň proletář. Se zajištěným teplým hnízdem a stravou. Neuznává autority. Neuznává řád. Žere, kdykoliv ho napadne. Pije zásadně z Abarovy misky, i když má svojí. Chodí domů nepravidelně, často nad ránem. Pokud nenajde otevřené okno, vřeští, dokud ho nepustíme. Projevuje se jako despota. Terorizuje slabší. Nácíček. Čímž potvrzuje, že krajní levice a pravice jedno jest.

Pes je royalista. Ctí vznešenost a se noblesně chová. Přitom pracuje do úmoru. Na podzim hodiny číhá pod ořešákem. Padající list zachytí ještě v letu a uklidí na hromádku. V zimě lapá vločky, aby se nemusel zamet chodník. Na jaře střeží mláďata sýkorek ve staré pumpě. Dokud se nenaučí pořádně létat, Kocour nedostane šanci. V létě zoceluje kance a sportovce. Celoročně supluje nefungující zvonek. Žere jen jednou denně a ve stejnou hodinu. Nepotřebuje nad sebou dohled, aby se choval mravně. Nepotřebuje zákony. Nosí je v sobě.

Na tomto místě musím zdůraznit, že nezobecňuji. Uvedená politická klasifikace se týká výhradně psa Abara a kocoura Kocoura, bytem u mých rodičů. Klidně je možné, že někdo má doma psa levičáka a konzervativní kočku.

Kocour se psem jsou schopni se hádat nad jakýmkoliv současným tématem. Nejsou ovšem tak svobodomyslní, jako třeba Neviditelný pes nebo Mrtvá kočka. Mají tři tabu, ačkoliv vzhledem k jejich vyhranění by neměl být problém i zde zaujmout krajní stanoviska.

Za prvé - oba respektují našeho pana prezidenta. Kocour obdivuje jeho nedostižnou sebestřednost, pes ctí důstojnost úřadu bez ohledu na kvality nositele.

Druhým z nich jsou církevní restituce. Pes i Kocour jako inkarnované spirituální bytosti mají zakázáno plést se do věcí mezi nebem a zemí.

Posledním tabu je romská otázka. Tady nevím proč. Ačkoliv, když se teď na ně dívám… V souladu s povahou a názory by měl být kocour černý. Nebo rudý. A pes bílý, maximálně světlounce modrý. Oba dva jsou však shodně černo-bílí.

Od 1/6/2012 vychází každý týden v pátek nová kapitola pohádky pro zlobivé děti Kocour, pes a sirotek. Trailer na tuto hodně dobrodružnou pohádku najdete zde.