Vánoce se vypravte strávit ve Vilniusu
Vánoční oslík uvnitř gotického kostela sv. Anny
Je mnoho míst, kam se Češi vydávají během vánočního volna. Nejčastěji asi na hory, do Alp a do Krkonoš. Oblíbené jsou i dovolené daleko na jihu v teple; kdo si to může dovolit, rád jede do Egypta nebo dokonce do Karibiku. Ale koho napadne zavítat do Pobaltí a navíc do Litvy, kterou si většina lidí plete se sousedním Lotyšskem a někdy dokonce s Estonskem?
Napadlo to mě a nelitoval jsem ani na chvilku. Prožil jsem úžasné dny na místech, která mi byla do té doby zcela neznámá, a musím vám doporučit totéž. Už proto, že letenka do Vilniusu je z Prahy velmi levná (dokonce i v termínu silvestrovského „supervíkendu“) a náklady na ubytování a stravu stejně tak. Dobře, moc si zřejmě nezalyžujete. Ale to přece můžete nechat zase na příště.
Proč tedy Litva a proč Vilnius?
Tak trochu "petrohradské" náměstí uprostřed zimního odpoledne
Náboženský mišmaš
Fascinující na tomto městě pro mě byl od prvního pohledu střet přinejmenším dvou duchovních a potažmo estetických světů – světa katolického a pravoslavného. Vilnius – nebo Vilno, jak se někdy používá podle polské varianty názvu – dokáže ohromit neskutečným počtem kostelů. Podle některých dokonce největším množstvím kostelů v kterémkoli z evropských měst. Stačí se rozhlédnout po panoramatu a kopule se střídá s věžičkou a věží, někdy je téměř těžké určit, který kostel patří kterému náboženství.
Jelikož Vilnius se rozkládá na několika pahorcích, z jednoho do nebe ční štíhlé bílé věže starého františkánského kláštera, hned z protějšího zas cibulovité tvary kláštera pravoslavného. Oba jsou trochu omšelé a oba mají své kouzlo. Jinde, ve středu města, stojí pestrobarevná kaple jako kouzlem přenesená z Petrohradu, před kterou tvoří místní malíři, o pár set metrů dál je mohutná bazilika opatřená obrovskou zlatou korunou.
Klášter na jednom z městských pahorků
Lokální umělci před pravoslavnou kapličkou
"Korunovaná" bazilika sv. Kazimíra
Pak je tu katedrála, moderní, jiná a celkově zvláštní, jejíž štíhlá a vysoká zvonice v noci září do všech stran jako maják. No a kdybyste neměli dost různých kultur a jejich estetiky, můžete zajet vlakem do nedalekého Kaunasu – navštívit starou tatarskou mešitku, která připomene Dálný východ.
Zvonice katedrály v noci svítí jako maják
Stará Litva
Něco po sobě zanechala i stará Litva, ne snad ta úplně pohanská – Litva přijala křest jako poslední v celé Evropě a velmi výhodně– ale ta dřívější, předbarokní. Snad z žádného koutu města nemůžete přehlédnout slavnou Gediminasovu věž; středověkou pevnost zbudovanou na pahorku uprostřed Vilniusu ve 14. století zakladatelem rodu, kterému se později začalo říkat Jagellonci. Nahoru vede hned několik cest a brzy zjistíte, že spíš než cizinci sem chodí Litevci, aby si v klidu popovídali u dokonalého výhledu. Nahoře ostatně máte pocit, že jste spíš v lese a daleko od civilizace. Je tu ticho – a vůbec v celém Vilniusu není hluk, vždyť turisté ho pořád úplně neobjevili.
Ze staré Litvy zůstal také středověký chrám svaté Anny. Barva cihel ve stylu plamínkové gotiky skvěle ladí s krvavě rudým podkladem pro litevský státní znak, svatého Jiří se zdviženým mečem. Uvnitř čeká překvapení; živý oslík přímo v kostele a také živá hudba. Oslíka prý mají každý rok, takže o něj nepřijdete, pokud byste se vypravili letos.
Gotický kostel sv. Anny
A je toho samozřejmě mnohem víc; třeba brána zbývající ze starých městských hradeb, ve které se skrývá svatostánek s údajně zázračnou ikonou Panny Marie nebo stará židovská čtvrť. Stačí jít pár kroků a čeká na vás jiný kus historie – staré části Vilniusu jsou rozlehlé a uličky úzké a spletité.
Zázračná ikona se skrývá uvnitř Brány úsvitu zbývající z městských hradeb
Kontrasty
Už v případě náboženství jsem naznačil, že Vilnius je městem kontrastů. Platí to ve všem. Historické budovy jsou krásné a různorodé, ale často lehce ošuntělé a opadané; v horším případě padající. A jsou části města, ve kterých se vás přímo dotkne duch časů ne zas tak starých, kdy byla Litva okupována Sověty, kteří do ní mimo jiné exportovali svou šedivou, depresivní architekturu. U nás není zdaleka tak neutěšená jako tam, kde se pomalu mění v hororovou scenérii. Ale i to má svoje kouzlo, protože ve Vilniusu člověk nikdy nezapomíná na žádnou část historie.
Kontrastní, i když méně depresivně, mohou být také lidé. Většina už se samozřejmě obléká jako my ostatní, ale není zas takové štěstí narazit na starší babičku v rudé sukni a barevném šátku, která nabízí květiny. A v přímém kontrastu s našimi nablýskanými, falešnými trhy jsou trhy opravdové. Na mnoha místech po městě, kde obchodníci se zmrzlýma rukama prodávají drobné předměty pro radost nebo naopak věci denní potřeby. Žádné cetky z vánoční velkovýrobny podle amerického vzoru.
V neposlední řadě můžete navázat řadu kontaktů a najít nové přátele na celý život, tak jako se to stalo mně. A nemusí to být ani s Litevci; Vilnius byl vždycky městem mnoha národů a bydlí tu četné komunity Poláků, Rusů, Ukrajinců i Bělorusů.
Takže nechte lyžování být – a vyrazte do Vilniusu, třeba i s rodinou. Tady se totiž svátky dají prožít trochu jinak. Rodinně, komorněji. A ne tak hekticky.
Jedním z kontrastů může být i chudičká čtvrť na břehu řeky ve Vilniusu, která jako by vypadla z kreseb o století dříve
Podpořte prosím mě a moji tvorbu na oficiální facebookové stránce. Moc mi to pomůže – a navíc budete pravidelně moci číst zajímavosti z historie i dostávat detaily ze „zákulisí“ k historickým románům, které jsem napsal nebo píšu. A nezapomeňte navštívit také autorské stránky. Díky a šťastné svátky!
František Kalenda
Smrtonosné cestování
Cestování nepřináší jen krásné fotky, odpočinek a radostné zážitky. Vzhledem k událostem na mé poslední výpravě jsem se rozhodl, že sestavím malou sbírku toho, co se může stát i vám. Nebo spíš nemusí. Na základě vlastních zkušeností.
František Kalenda
(A)historičtí vikingové
Několik hodin před uvedením druhé epizody jsem se rozhodl s vámi podělit o dojmy z pilotního dílu nového seriálu ze středověku VIKINGS.
František Kalenda
Když Turci šířili v Evropě mír
Recenze nejdražšího tureckého filmu v historii,Fetih 1453, z roku 2012. Jak se turečtí filmaři zhostili období dobytí Konstantinopole? A proč film odhaluje tureckou společnost a politiku jinak, než by si asi sám přál?
František Kalenda
Porto očima spisovatele: Fotoreport
Sérii článků o Portugalsku začínám vlastními fotoreporty z míst, které mě nejvíce inspirovaly. Další fotografie najdete na mé oficiální facebookové stránce. Brzy čekejte podrobnější články k jednotlivým místům.
František Kalenda
Mlčenlivé věže: Smrt po íránsku
Stejně jako zná málo lidí staré perské náboženství, zoroastrismus, málo z nich zná i specifický způsob pohřbů jejich fascinující starodávnou komunitou: na vrchol věží. Rozhodl jsem se ho tedy představit blíž.
František Kalenda
Středověcí tyrani: Raynald ze Châtillonu
Příběh rytíře a posléze mocného křižáckého šlechtice Raynalda ze Châtillonu patří mezi děsivé případy toho, kam až může zajít osobní chamtivost a ctižádost. A také toho, jaké příležitosti se nabízely ve středověku – a nabízejí se dodnes – nekompromisním a bezskrupulózním lidem bez ohledu na jejich původ.
František Kalenda
Máme se bát Němců?
Téměř 70 let po ukončení největší války v dějinách lidstva se znovu vytahuje německá hrozba. Nadešel čas strašení, siláckých výroků a válečného lustrování. A proč? Přece kvůli politické moci.
František Kalenda
Nedělní (neprezidentská) debata o psaní
Dovolím si všechny, kteří se zajímají o psaní, pozvat v neděli 20. ledna do pražského TimeCafé (Koželužská 595/8) na jednorázovou debatu o psaní od 16:00. Čeká vás komorní atmosféra,spisovatelské tipy a individuální přístup ke každému. Pokud tedy píšete do šuplíku, na web nebo dokonce plánujete vlastní knihu, přijďte se podívat. Za účast se samozřejmě nic neplatí. Pokud budete mít čas a chuť přijít, napište do komentářů nebo na autorský web.
František Kalenda
Středověcí tyrani: Vilém Bastard
Středověk bývá často považován za mimořádně krutou a barbarskou dobu. Dnes už víme, že to nebyla tak úplně pravda. Mnohé země pod správou schopných šlechticů a panovníků vzkvétaly. Přesto existovali vládci, kteří se zapsali do dějin i svými strašlivými činy. Jedním z nich je Vilém Bastard, později lichotivěji zvaný Dobyvatel.
František Kalenda
Život středověkého mnicha: Karmelitán
První ze seriálu příspěvků o řeholních řádech si vybírá jeden z těch méně známých: karmelitány. Cílem není vyčerpávající historický popis, spíš základní atributy a subjektivní vnímání autora:
František Kalenda
Středověké perličky: Francouzská invaze do Anglie
V dnešních středověkých perličkách se nebude jednat o staré dobré vylodění Viléma Bastarda roku 1066, ale podíváme se na polozapomenutou historii z období Jana Bezzemka, jehož neúspěšná vláda přinesla i zahraniční intervenci: a to přímo francouzskou. Chybělo jen málo a na anglický trůn totiž v jeho době mohl usednout francouzský princ z rodu Kapetovců.
František Kalenda
Poslední novoroční projev prezidenta republiky
Klíčový text českého prezidenta unikl na veřejnost. Podle interních zdrojů jej pečlivě připravoval několik posledních let. Obsahuje vlastní prezidentovy poznámky i krátké připomínky jeho nejbližších spolupracovníků.
František Kalenda
Středověké perličky: Masakr 1066
Rok 1066 bývá obvykle spojen s bitvou u Hastingsu, kde Vilém Bastard porazil svého protivníka Harolda a posléze dostal pod normanskou vládu celou Anglii. Nicméně roku 1066 se stala ještě jiná událost; první muslimský pogrom na židovské obyvatelstvo v Hispánii.
František Kalenda
Kocouří svatvečeře
Speciální vánoční mikropovídka s Kocourem a kocoury inspirovaná skutečnými událostmi. Užijte si ji - a přeji krásné svátky bez bizarních chodů na štědrovečerní večeři!
František Kalenda
Středověké perličky: Konec pohanské Litvy
O Litvě toho většina z nás moc neví. Třeba to, že přestože je země dnes silně katolická, byla posledním státem v Evropě, který přijal křesťanství. Tohle je příběh, jak Litva přijala křesťanství.
František Kalenda
Středověké perličky: Svaté grály
Ne jeden, ale hned několik etiopských klášterů tvrdí, že uchovává archu úmluvy. Stejně tak je v Evropě dodnes pár míst, kde má být uložen svatý grál; legendární kalich nebo miska, v němž byla prý zachycena Kristova krev po probodnutí jeho boku. Objekt, jenž se vydali hledat rytíři Kulatého stolu v artušovských legendách.
František Kalenda
Polsko, jak ho (možná) neznáte
Polsko je pro mnoho Čechů v lepším případě zemí špatných potravin, v horším případě zemí otravných alkoholiků a pámbíčkářů. V Polsku jsem byl mnohokrát a poznal jsem ho i z jiných, lepších stran. Takže proč mám Polsko rád já? Tady jsou důvody:
František Kalenda
Středověké perličky: Bleší kožešinky
Dnešní perlička pochází z konce 15. století a navazuje na populární zmínku o bleších pastičkách, kterou jsem před pár dny uveřejnil na facebooku. Jednalo se o krásně zdobené slonovinové krabičky, v nichž se skrýval hadřík napuštěný parfémem nebo třeba potřený medem, aby nalákal blechu dovnitř. Taková blecha napuštěná milencovou krví se mohla využívat třeba i k magickým účelům.
František Kalenda
Spisovatel na lovu
Jelikož jsem obvykle vážný a suše historický, rozhodl jsem se poodhalit i jinou stránku své píšící osobnosti. Přiměl mě k tomu jeden zaznamenáníhodný pokus o seznámení.
František Kalenda
Středověké perličky: Židé a rituální vražda
Dnešní „Středověké perličky“ se budou zabývat dávným obviněním Židů z rituálních vražd. Při pročítání Peterboroughské kroniky jsem totiž narazil na nejstarší známý příklad tohoto aktu v případě Williama z Norwiche, který je zde datován k roku 1137 (jiné zdroje uvádí 1144).
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 64
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1689x
Autor historické detektivky DESPOTA (knižně 2011, můžete zdarma stáhnout na www.despota.info), historického románu ORDÁL (vydal Vyšehrad, X/2012 - vice informací o knize najdete na stránkách www.ordal.cz) a pohádky na pokračování pro zlobivé děti KOCOUR, PES A SIROTEK (na stránkách autora) včetně rozhlasové verze v mp3).