Středověké perličky: Konec pohanské Litvy
Jogailův náhrobek v Krakově.
Litevci byli jen jedním z četných baltských kmenů, které hlouběji ve vnitrozemí bojovaly proti sílícímu tlaku ze západu pod vedením rytířů ze Svaté říše římské. Nejméně od konce 12. století to bylo i prostřednictvím křižácké rétoriky, kterou používala říšská šlechta, a kterou brzy adoptovalo i papežství; také území Litevců se spolu s teritoriem dalších pohanských národů ugrofinského nebo baltského původu na sever a východ Polska stalo novou „Svatou zemí“, jež měla být dobyta a kolonizována.
Zatímco v případě Pruska a Livonska (historické pojmenování dnešního Lotyšska a Estonska) se to křižákům v čele s německými rytíři podařilo, Litva vytvořila velice efektivně fungující státní útvar odolávající i permanentnímu a každoročnímu tlaku při příjezdu nových křižáků. Byl to Mindaugas, první velkokníže (a později dokonce král), který sjednotil litevské kmeny a stal se faktickým zakladatelem státu. Mindaugas také předurčil velice samostatnou politiku Litvy vůči mocnějším západním státům; přijal sice křesťanství a uzavřel dohodu s výbojným řádovým státem v Livonsku, ale nenechal se jím pohltit a raději si rozzlobil papeže i další evropské velmoci.
Po 120 dalších let vyznávali litevští vládci vlastní náboženství. Přesto byli ke křesťanství mimořádně tolerantní; u knížecího dvora se často objevovali františkánští misionáři (mj. z Českého království) a mnozí poddaní velkoknížat byli pravoslavní. Území Litvy totiž v pozdním středověku zahrnovalo i celé dnešní Bělorusko a značnou část Ukrajiny. Litevci na druhou stranu ovšem ochraňovali pohanské příslušníky jiných baltských kmenů před tlakem německých rytířů, kteří se snažili christianizaci vynutit brutálními způsoby.
Knížata po Mindaugasovi vybudovala efektivní systém vlády i mnohé hrady a opevnění podél svých hranic. Litevští jezdci byli vyhlášení lehcí bojovníci a velkoknížectví se také začalo dostávat do přátelských vztahů s křesťanským sousedem, Polskem, které se podobně bálo vzrůstajících ambicí řádového státu německých rytířů. Mnozí litevští šlechtici se stávali skrze sňatky křesťany, i když většinou křesťany pravoslavnými. A většina vládců obratně využívala příslib konverze, kdykoli to byla potřeba.
Teprve velkokníže Jogaila, nám dobře známý jako zakladatel dynastie Jagellonců, se rozhodl obrátit kurz a křesťanství skutečně přijmout. Ovšem za mimořádně dobrých podmínek; Polsko totiž v této době nemělo panovníka a jediným potomkem mrtvého vládce byla mladičká princezna Hedvika. Polská šlechta se navíc musela potýkat se stále silnějším řádovým státem, jenž dalším rozšiřováním svého území začal ohrožovat i území křesťanského Polska. Jogaila dostal nabídku, která se neodmítá – přijmout křesťanství a stát se králem nově vzniklého soustátí Polska a Litvy, rázem jedné z největších říší v celé Evropě. A navíc vzít zbraň z rukou řádovému státu, který díky litevskému vyznání stále verboval ve zbytku Evropy rytíře na kruciátu proti „pohanům“.
Roku 1386 přijal Jogaila v Krakově křesťanství a byl korunován jako král Vladislav II. Polský. Vládcem Litvy se stal jeho bratranec Vitold a společně dokázali porazit Řád německých rytířů v bitvě u Grünwaldu a zastavit jeho invazivní politiku. Oba Litevci, Jogaila i Vitold, se navíc natrvalo zapsali do českých dějin, když první z nich mnohokrát využil Husity ke svým účelům a druhý jmenovaný byl dokonce husitským kandidátem na českého panovníka.
Pohanská Litva se stala křesťanskou, ale mírovou cestou a velmi výhodně; nezačala navíc diskriminovat pravoslavné a do místního katolictví se dostalo mnoho tradic z pohanské minulosti. Sebevědomý stát si nikdy nenechal diktovat pravidla od silnějších. Ani od Ruska, nejprve carského a později sovětského, které sice Litvu opakovaně okupovalo, ale nedokázalo pokořit. V roce 1990 se Litevci postavili sovětským tankům a prosadili si bez armády nebo cizí pomoci nezávislost proti státu, který má čtyřicetkrát více obyvatel.
V další tvorbě a třeba i té knižní mi velice pomůže vaše podpora na oficiální facebookové stránce, kde také najdete mnohem víc zajímavostí z historie. Podívejte se také na autorské stránky a přečtěte si třeba ukázku z historického románu Ordál nebo stáhněte zadarmo v elektronické formě můj první román Despota. Díky!
František Kalenda
Smrtonosné cestování
Cestování nepřináší jen krásné fotky, odpočinek a radostné zážitky. Vzhledem k událostem na mé poslední výpravě jsem se rozhodl, že sestavím malou sbírku toho, co se může stát i vám. Nebo spíš nemusí. Na základě vlastních zkušeností.
František Kalenda
(A)historičtí vikingové
Několik hodin před uvedením druhé epizody jsem se rozhodl s vámi podělit o dojmy z pilotního dílu nového seriálu ze středověku VIKINGS.
František Kalenda
Když Turci šířili v Evropě mír
Recenze nejdražšího tureckého filmu v historii,Fetih 1453, z roku 2012. Jak se turečtí filmaři zhostili období dobytí Konstantinopole? A proč film odhaluje tureckou společnost a politiku jinak, než by si asi sám přál?
František Kalenda
Porto očima spisovatele: Fotoreport
Sérii článků o Portugalsku začínám vlastními fotoreporty z míst, které mě nejvíce inspirovaly. Další fotografie najdete na mé oficiální facebookové stránce. Brzy čekejte podrobnější články k jednotlivým místům.
František Kalenda
Mlčenlivé věže: Smrt po íránsku
Stejně jako zná málo lidí staré perské náboženství, zoroastrismus, málo z nich zná i specifický způsob pohřbů jejich fascinující starodávnou komunitou: na vrchol věží. Rozhodl jsem se ho tedy představit blíž.
František Kalenda
Středověcí tyrani: Raynald ze Châtillonu
Příběh rytíře a posléze mocného křižáckého šlechtice Raynalda ze Châtillonu patří mezi děsivé případy toho, kam až může zajít osobní chamtivost a ctižádost. A také toho, jaké příležitosti se nabízely ve středověku – a nabízejí se dodnes – nekompromisním a bezskrupulózním lidem bez ohledu na jejich původ.
František Kalenda
Máme se bát Němců?
Téměř 70 let po ukončení největší války v dějinách lidstva se znovu vytahuje německá hrozba. Nadešel čas strašení, siláckých výroků a válečného lustrování. A proč? Přece kvůli politické moci.
František Kalenda
Nedělní (neprezidentská) debata o psaní
Dovolím si všechny, kteří se zajímají o psaní, pozvat v neděli 20. ledna do pražského TimeCafé (Koželužská 595/8) na jednorázovou debatu o psaní od 16:00. Čeká vás komorní atmosféra,spisovatelské tipy a individuální přístup ke každému. Pokud tedy píšete do šuplíku, na web nebo dokonce plánujete vlastní knihu, přijďte se podívat. Za účast se samozřejmě nic neplatí. Pokud budete mít čas a chuť přijít, napište do komentářů nebo na autorský web.
František Kalenda
Středověcí tyrani: Vilém Bastard
Středověk bývá často považován za mimořádně krutou a barbarskou dobu. Dnes už víme, že to nebyla tak úplně pravda. Mnohé země pod správou schopných šlechticů a panovníků vzkvétaly. Přesto existovali vládci, kteří se zapsali do dějin i svými strašlivými činy. Jedním z nich je Vilém Bastard, později lichotivěji zvaný Dobyvatel.
František Kalenda
Život středověkého mnicha: Karmelitán
První ze seriálu příspěvků o řeholních řádech si vybírá jeden z těch méně známých: karmelitány. Cílem není vyčerpávající historický popis, spíš základní atributy a subjektivní vnímání autora:
František Kalenda
Středověké perličky: Francouzská invaze do Anglie
V dnešních středověkých perličkách se nebude jednat o staré dobré vylodění Viléma Bastarda roku 1066, ale podíváme se na polozapomenutou historii z období Jana Bezzemka, jehož neúspěšná vláda přinesla i zahraniční intervenci: a to přímo francouzskou. Chybělo jen málo a na anglický trůn totiž v jeho době mohl usednout francouzský princ z rodu Kapetovců.
František Kalenda
Poslední novoroční projev prezidenta republiky
Klíčový text českého prezidenta unikl na veřejnost. Podle interních zdrojů jej pečlivě připravoval několik posledních let. Obsahuje vlastní prezidentovy poznámky i krátké připomínky jeho nejbližších spolupracovníků.
František Kalenda
Středověké perličky: Masakr 1066
Rok 1066 bývá obvykle spojen s bitvou u Hastingsu, kde Vilém Bastard porazil svého protivníka Harolda a posléze dostal pod normanskou vládu celou Anglii. Nicméně roku 1066 se stala ještě jiná událost; první muslimský pogrom na židovské obyvatelstvo v Hispánii.
František Kalenda
Kocouří svatvečeře
Speciální vánoční mikropovídka s Kocourem a kocoury inspirovaná skutečnými událostmi. Užijte si ji - a přeji krásné svátky bez bizarních chodů na štědrovečerní večeři!
František Kalenda
Vánoce se vypravte strávit ve Vilniusu
Brzy to bude přesně rok od doby, co jsem část vánočních svátku a Nový rok prožil v hlavním městě Litvy, ve Vilniusu. Protože neznám příliš takových, co by tohle fascinující místo vůbec navštívili, připravil jsem pro vás vánoční tip, kam se vypravit.
František Kalenda
Středověké perličky: Svaté grály
Ne jeden, ale hned několik etiopských klášterů tvrdí, že uchovává archu úmluvy. Stejně tak je v Evropě dodnes pár míst, kde má být uložen svatý grál; legendární kalich nebo miska, v němž byla prý zachycena Kristova krev po probodnutí jeho boku. Objekt, jenž se vydali hledat rytíři Kulatého stolu v artušovských legendách.
František Kalenda
Polsko, jak ho (možná) neznáte
Polsko je pro mnoho Čechů v lepším případě zemí špatných potravin, v horším případě zemí otravných alkoholiků a pámbíčkářů. V Polsku jsem byl mnohokrát a poznal jsem ho i z jiných, lepších stran. Takže proč mám Polsko rád já? Tady jsou důvody:
František Kalenda
Středověké perličky: Bleší kožešinky
Dnešní perlička pochází z konce 15. století a navazuje na populární zmínku o bleších pastičkách, kterou jsem před pár dny uveřejnil na facebooku. Jednalo se o krásně zdobené slonovinové krabičky, v nichž se skrýval hadřík napuštěný parfémem nebo třeba potřený medem, aby nalákal blechu dovnitř. Taková blecha napuštěná milencovou krví se mohla využívat třeba i k magickým účelům.
František Kalenda
Spisovatel na lovu
Jelikož jsem obvykle vážný a suše historický, rozhodl jsem se poodhalit i jinou stránku své píšící osobnosti. Přiměl mě k tomu jeden zaznamenáníhodný pokus o seznámení.
František Kalenda
Středověké perličky: Židé a rituální vražda
Dnešní „Středověké perličky“ se budou zabývat dávným obviněním Židů z rituálních vražd. Při pročítání Peterboroughské kroniky jsem totiž narazil na nejstarší známý příklad tohoto aktu v případě Williama z Norwiche, který je zde datován k roku 1137 (jiné zdroje uvádí 1144).
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 64
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1689x
Autor historické detektivky DESPOTA (knižně 2011, můžete zdarma stáhnout na www.despota.info), historického románu ORDÁL (vydal Vyšehrad, X/2012 - vice informací o knize najdete na stránkách www.ordal.cz) a pohádky na pokračování pro zlobivé děti KOCOUR, PES A SIROTEK (na stránkách autora) včetně rozhlasové verze v mp3).